Dieta
Řecké slovo původně znamenalo životní styl, vše, co lze ovlivnit. Dnes jím rozumíme přechodnou nebo trvalou odchylku od obvyklého stravování nebo způsob stravování vůbec. Je to pojem velice široký a záleží na souvislostech, ve kterých je použit:
1. dieta jako dlouhodobý způsob stravování, výživa (vegetariánská dieta, lépe "vegetariánská strava")
2. dieta jako předepsaný způsob stravování ("žlučníková dieta")
3. dieta jako krátkodobý návod na zhubnutí ("dieta" v užším slova smyslu)
Ad 1)
V tomto případě znamená dieta základní pravidla, nikoli o konkrétní jídelníček nebo výčet povolených jídel. Protože jde o doporučení na dlouhou dobu, musí se vždy jednat o stravu výživově kompletní a vyváženou, jinak dojde dříve či později k deficitům některých složek stravy.
Racionální strava, racionální výživa
Způsob stravování, vycházející z lokálních stravovacích zvyklostí a odrážející většinový životní způsob. Je založen na poznatcích fyziologie, dietologie a potravinářských věd.
Racionální výživa je výživově plnohodnotná, tzn. že poskytuje dostatek všech potřebných živin, včetně minerálů i vitaminů ve vědecky zjištěných nezbytných dávkách (RDA), je pestrá, využívá sezónní nabídku potravin. Je smíšená, obsahující jak stravu rostlinnou, tak živočišnou.
Poslední trendy v racionální výživě směřují k
a) omezování energetické dávky snížením množství nasycených tuků;
b) omezování bílkovin, především živočišných;
c) dostatku dietní vlákniny.
Vegetariánská strava a její varianty
Vegetariánství vychází z přesvědčení, že člověk nemá pojídat jiné živé tvory, resp. nemá přispívat k jejich zabíjení tím, že je konzumuje. Fyziologické ani fylogenetické zdůvodnění vegetariánství neexistuje, člověk i jeho biologičtí příbuzní jsou vývojově všežravci a jsou k přijímání a trávení živočišné stravy dobře přizpůsobeni. Na druhou stranu je nutno uvést, že nikdy v historii nekonzumovali lidé tolik živočišné stravy jako v posledních desetiletích a že vegetariánská strava je při dodržení určitých zásad plnohodnotnou variantou stravy smíšené.
Nejméně odlišné od racionální výživy je ovolaktovegetariánství, tedy způsob stravování, zahrnující kromě rostlinné stravy i mléko, mléčné výrobky a vejce, někdy i ryby. Ovolaktovegetariáni nemívají problémy s deficitem mikronutrientů (Fe, Ca, J, vitaminy).
Vegané odmítají jakoukoli stravu živočišného původu. Při dostatečném a pečlivém výběru lze dodat plnohodnotné spektrum rostlinných bílkovin, strava je však deficitní na železo, kalcium a především vitamin B12, jehož nedostatek vede k chudokrevnosti a neurologickým problémům. Pokud se tyto živiny nesuplementují, může dojít především u dětí k těžkému poškození zdraví.
Redukční stravování
Redukční strava znamená dlouhodobé omezování energetického příjmu u jedinců se sklonem k tloustnutí, ať již byla či nebyla zjištěna příčina. Protože však jde o přizpůsobení příjmu energie jejímu omezenému výdeji (většinou na podkladě dědičném nebo jako reakce na hladovění či příliš energeticky omezenou stravu), jedná se vlastně o variantu výživy racionální. Strava může být jak smíšená, tak ovolaktovegetariánská.
Ad 2)
Léčebná výživa je takové uzpůsobení stravy, které zmírní nebo odstraní projevy onemocnění, předejde onemocnění nebo jeho komplikacím a přispěje k úzdravě nemocného.
Dietní systém pro nemocnice a lázně přešel od původního označení diet podle onemocnění, při nichž jsou indikovány, k označování podle převažující úpravy.
Mezi dlouhodobé, tedy vyvážené diety patří:
a) dieta diabetická (č. 9),
b) dieta redukční (č. 8),
c) dieta nízkocholesterolová (č. 7),
d) dieta s omezením tuků (č. 4),
e) dieta s omezením soli (č. 10),
f) tzv. bezezbytková dieta (č. 5).
Výběrem potravin, resp. technologickou úpravou se odlišuje od racionální stravy (č. 3).
g) dieta šetřící (č. 2),
h) dieta mletá (kašovitá) (č. 1),
Ke krátkodobým dietám patří
i) dieta pankreatická
j) dieta s přísným omezením tuků (č. 4S)
k) tekutá dieta (č. 0)
Dieta diabetická
Diabetická dieta je jistě nejznámější léčebnou dietou. Žádná jiná dieta však nevyvolává tolik nedorozumění a žádná není tak nepřesně chápána jako právě dieta při cukrovce.
Vyplývá to ze dvou faktů:
existují dva typy cukrovky, které se podstatně liší nároky na úpravu stravy
léčebné možnosti cukrovky (diabetu mellitu) I. typu se velmi změnily od doby "klasické" diabetické diety 20. let 20. století
Dieta při cukrovce I. typu
Tato nemoc spočívá v absolutním nedostatku inzulinu, hormonu, který jako jediný usnadňuje přechod krevního cukru (glukózy) z krve do buněk. Proto bylo nutno cukr ze stravy radikálně vyloučit a nahrazovat ho zvýšenými dávkami tuků a bílkovin. Po objevu a zavedení inzulinu do léčby přestala být nemocí smrtelnou, ale svými komplikacemi život nemocných ztěžuje a zkracuje. Zatímco u zdravého člověka reaguje slinivka výdejem inzulinu na přijatou potravu, strava diabetika se musí přizpůsobit podávání inzulinu. Ten se však podává vícekrát denně, takže až na přesnější dávkování (jak množství, tak čas) se strava těchto nemocných blíží racionální výživě, a to i energetickou hodnotou, protože většina nemocných s tímto typem cukrovky nemívá nadváhu. Jednoduché, tzv. volné cukry jsou však nadále přísně omezovány, ale při dostatečném zastoupení vyšších cukrů a zvl. dietní vlákniny lze jejich omezené množství vládnout.
Dieta při cukrovce II. typu
Diabetes mellitus II. typu (nevyžadující v léčbě nutně podávání inzulinu) postihuje téměř vždy osoby s nadváhou nebo obézní, ve středním a vyšším věku. Problémem není chybění inzulinu v těle, ale jeho nedostatečný účinek ve tkáních. Ten do určité míry lze obnovit úpravou hmotnosti, proto platí:
strava při cukrovce II. typu je strava redukční!
Rozhodující tedy není množství cukrů v gramech, ale energetická hodnota v kJ. Jako při každém redukčním stravování jsou volné cukry, a především tuky, samozřejmě omezeny. Obézní diabetici však rozhodně nepotřebují žádné druhé večeře, svačiny a přesnídávky. Také tzv. náhradní sladidla (nikoli neenergetická), která mají energetickou hodnotu srovnatelnou s řepným cukrem, nejsou pro tyto nemocné vhodná.
Dieta s omezením tuků
Tuky sice nespotřebují mnoho energie při látkové přeměně, ale k jejich dobrému trávení (tedy štěpení a vstřebávání) musí být přítomny jednak enzymy, které tuky štěpí na glycerol a mastné kyseliny (lipázy), jednak látky emulgující, tedy umožňující úpravu tukových částic tak, aby mohly prostupovat vodným prostředím střevních buněk. Trávení tuků vyžaduje tedy dobrou činnost jater, kde se vytvářejí žlučové kyseliny, schopné emulgovat tuky, žlučník a žlučové cesty, které zajišťují správné dávkování žluče do střeva, a slinivky břišní, kde se tvoří amylázy.
Strava s omezením tuků má několikeré uplatnění:
klade menší nároky na játra a slinivku břišní
při jejich omezené činnosti zabraňuje přestupu nestrávených tuků do tlustého střevě
při žlučových kamenech předchází kolikám, které většinou vznikají při potřebě vydatným stahem žlučníku vypudit do dvanáctníku najednou velké množství žluči.
Odpovídá dřívější dietě jaterní a žlučníkové.
Variantou je dieta s přísným omezením tuků, která se přechodně podává při těžších jaterních onemocněních, např. infekční žloutence nebo mononukleóze.
Při akutním zánětu slinivky břišní nestačí ani přísné omezení tuků, organizmus je nutno velmi zvolna, den po dni zatěžovat nejprve cukry, pak bílkovinami, a to zcela bez tuků. K tomu slouží pankreatická dieta, rozepisovaná po dnech. Taková strava je samozřejmě nevyvážená a nekompletní, takže nemůže být podávána dlouhodobě.
prim. MUDr. Petr Sucharda, CSc.
3. interní klinika VFN & 1. LF UK, Praha
25.7.2000